Když byly děti mladší, tak jsme měli období několika let, kdy jsme nikam nejezdili. Neměli jsme v té době moc peněz, bydlení ve městě v paneláku, rozdíl mezi dětmi 7 let. Školák taky nikdy nejel na tábor, ani na příměstský, takže byl se mnou a (miminem - batoletem - předškolákem) doma. Nenudili jsme se, pokud bylo horko, trávili jsme den na koupališti, při pěkném počasí dobrodružné výlety - klidně jen v dosahu MHD do okrajových částí města-t.j. skoro na vesnici. Při cestě různé dobrodružné hry, třeba hledání pokladu. Za deště činnosti doma, třeba hra na piknik doma na dece
. S manželem jsme pak děti brali autem na delší výlety, lesy, hrady a zámky, ZOO a pod. Školák byl tehdy spokojený a nenudil se. Takže ano, znám to, a nijak zvlášť mi to nevadilo. Já jsem jako dítě musela jezdit na chatu a byl to docela opruz, líbilo se mi víc doma.