Marcelo, já si našla přítele, hodného člověka a i s dcerou k němu odešla. Je to skutečně chlap, kterých moc není - stále mi se vším pomáhá, brání mě a já v něm mám oporu. On věděl, do čeho jde, a přesto se pro to tak rozhodl. Věděl, že to nebude jednoduché - a právě proto si ho moc vážím. Díky němu nejsem sama.
A všem, kteří by mě za to odsoudili - tak jen posílám úsměv a zamávání - nikdo pro mě nehnul ani prstem, nikdo mi nepomohl, s ničím a nikdy.. každý v mém životě se mě snažil jen využívat, nakonec i pro manžela jsem byla ta slepice, co mu nese zlatá vejce.. teď o ni přišel a ještě by se s ní měl dělit - no to je nemyslitelné, že?
Prý mě měli rádi.. nikdy mi nikdo neublížil tak, jako ta má "rodina". Ne, když má někdo někoho rád - tak mu prostě neubližuje.. pokud někdo tvrdí, že někoho má rád a ten objetk lásky trpí jako zvíře od toho milujícího člověka, tak tu prostě něco není v pořádku a má se to řešit.
Pohled obou stran bývá jiný - i to je pochopitelné. Ano, já jsem ta, co odešla - polovina lidstva za to odsoudí mě. Manžel je ten, kdo svým chováním mě skoro zničil - druhá polovina lidstva odsoudí jeho. Nikdy to nebude tak, aby všichni sympatizovali s jednou nebo druhou stranou - a ani o to nejde. Jde o to, jestli mi je nyní lépe, jestli se subjektivně takto lépe cítím - a to mohu jednoznačně odpovědět, ano, je mi konečně lépe... a to je to důležité.