Jestli na tom nejsi finančně nejlíp (když chceš nakupovat postupně s takovým předstihem), tak se na nákup radši vybodni. Jinak se můžeš dočkat toho, že se ti doma bude válet spousta nepotřebných věcí, za které jsi zbytečně vyhodila peníze. Třeba tady zmiňované desky na písmenka a číslice můj kluk nepotřeboval, pytlík na přezuvky taky ne (mají skříňky), fixy mít výslovně nesměli (na používání v hodině, na kreslení o přestávkách nebo v družině klidně), obaly na sešity by byly zbytečné, protože ty neměli (měli jenom pracovní učebnice), obaly na učebnice by byly taktéž zbytečné (mají různé rozměry a obaly nejlíp nakupovat, až když máš učebnice v ruce a můžeš poměřovat), krabici + šanon + euroobaly + pero + stírací tabulku nakoupila učitelka z fondu, který rodiče platí na začátku roku, pastelky + vodovky + pravítka + tužku + gumu + ořezávátko + modelínu + lepidlo dostal kluk ve sponzorském balíčku, tempery v první třídě nepotřeboval...

Jistota je aktovka + penál + přezuvky, pokud chceš, tak krabička na svačinu a jinak jsou potřeby hodně variabilní. I v rámci jedné školy. Kluk měl mít do první třídy rytmický nástroj, kamarádky dítě ve vedlejší třídě ne. To zas ale mělo mít vlastní míč, můj kluk ne. Kamarádky dítě mělo mít na výtvarku barevné papíry a čtvrtky, moje ne, učitelka nakoupila potřebné z třídního fondu. Můj kluk v první třídě nepotřeboval ani tužku na psaní, učitelka jim na začátku hodiny půjčovala vlastní tlusté trojboké, u kterých sama dohlížela na ořezání. Obyčejné tenké tužky si výslovně nepřála. A tak podobně.