Tak u nás je "zlý policajt" pro moje děti jednoznačně moje partnerka. Dřív to byl jejich otec(tedy ne že by to na ně nějak zázračně zabíralo, on to totiž narozdíl od ní nikdy nedotáhl do konce, nebyl zkrátka důsledný) a teď to tak nějak přirozeně přešlo na ni, jsem asi slaboch nebo co, ale já prostě nemám potřebu je nějak zvlášť cepovat a "prudit", asi že jsem vyrostla v naprosto "nepříkazovém" prostředí, nemám k tomu sklon ani jako rodič. Můj táta, který mě vychoval sám je stejný jako já, tak se utěšuji, že snad dopadnou tak "dobře jako já"! Partnerka vyrostla naopak v hodně tuhém režimu a vyžaduje(dle jejích slov jen to naprosto nutné) nekompromisně i od nich. Já mám často tendenci ustoupit, zmírnit a povolit, ale ona mne naštěstí nenechá. Teď například odjely na 14dní na tábor a v pokojíčku zanechaly špinavé nádobí. Má to spočítané, běda kdybych to chtěla odnést do kuchyně a vrazit do myčky.Jen se nepřestávám divit, že si to ty naše panenky nechají bez větších problémů líbit a ještě se k ní chodí pošolíchat Kolikrát mám sama na sebe vztek, že nedokážu být přísnější a důslednější, asi ta moje lenost!