Nám vždycky vedoucí tábora, kam děti jezdily, říkali pravidlo: "Pošleš dítě na tábor a ihned posíláš dopis." Aby tam byla pro dítě zpráva od rodičů co nejdřív. A pak jsem posílala krátké dopisy s třeba vloženou drobností nebo mlskou minimálně odden a střídala to s pohledy.
Jinak se zákazem mobilu souhlasím, dítě může být v jeden okamžik špatně naladěné a za chvíli už může být všechno jinak. Dcera nám takhle jednou napsala něco ve smyslu: Jestli pro mě nepřijedete, tak uteču v noci." Já při otevření dopisu šílela, co se děje a ona se zas na táboře strachovala, abychom dopis nevzali vážně a opravdu pro ní nedojeli, ptž se jí tam pak samozřejmě už líbilo. Nehledě na to, že s časem, kdy je dítě na táboře jako rodič počítám, ptž nemám tolik volna, abych pokryla hlídání dítěti sama.
Co se týká mobilu, tak lze, aby vydržel nabitý i 14 dní, pokud ho zapínáš jen na pár minut denně a to na krátkou zprávu, jak se daří stačí. U nás nikdy stryktní zákaz mobilu nebyl, ale právě proto, aby vydržel nabitý bez moznosti ho nechat dobít, byl čas zapnout ho jen ráno nebo večer.