spíš svérázný než despotický (to že leží celý den na gauči a babička kolem něj kmitá ještě nepovažuju za despotismus - babička to dělá dobrovolně a asi ráda)

Já bych nejraději řekla, že tam jezdit nebudu, jenže beze mě tam nebudou jezdit ani tříleťáci Už teď se ho bojí (vypadá fakt příšerně - z pohledu těch dětí) a on je vítá slovy "pojdte ke mně, pohalďte mě a řekněte, že mě máte rádi" Muž ho považuje za otce a myslím by to neskousl, abych tam nejezdila vůbec. Já už s ním stejně nejsem schopná komunikovat, i při tak malé frekvenci konktaktů ho mám plné zuby. Když popíšu jeho jednání, tak nevystihnu situaci, neumím to. Ale je to fakt dílo.