konktakt s prarodiči je z mé strany. nevím, co by jim mohl dát 75 letý chlap, který se jen válí u TV, nikdy si s nimi nepohrál ani minutu, ale automaticky předpokládá, že k němu rádi půjdou na gauč a budou ho hladit a říkat mu, že ho mají rádi. děti jsou z toho vždycky v šoku. už jsem se ho snažila usměrnit, ale nechápe.

oni na ty návštěvy kvůli tomu člověku taky nechtějí. jednak je to kvůli jeho chování a jednak už cítí averzi z mojí strany. beze mě by tam nejeli, což zas muž těžko zkousává.

muž ho považuje za otce, v dětství mu otce prakticky nahradil, takže chápu, že se na něj teď nevykašle, když věkem "zdebilněl".

včera se mě ptal, proč muže "nepouštím k nim na návštěvy". nechápe, že jsme máme závazky, oba chodíme do náročné práce, navíc já do ní dojíždím, při normálním provozu ryjeme držkou v zemi, abchom obstarali to nejnutnější (což muž těžko snáší, protože se mu už rok snažím vysvětlit, že když jsem 12 hodin denně v práci a do toho děti, musí se setsakra zapojit - z této rodiny vidí, že se starala vždy jen žena). Dědek to nechápe. Denně mám 18 hodinové šichty (práce + rodina), takže mě fakt nebaví poslouchat jeho řeči, třeba stížnosti na to, že na pohřbu jeho kamarádky hráli hudbu, která se mu nelíbí (!!!), a dělá z toho celosvětový problém. A ještě tohle téma uvede takhle: "Hele - Katko, - dramatická pauza - mám na tebe zásadní otázku - dramatická pauza - je to fakt natvrdo - dramatická pauza - blbej pohřeb - dramatická pauza - jak si ho představuješ - dramatická pauza - co mi k tomu řekneš?" A pak očekává, že ho snad budu litovat, že musel poslouchat hudbu, která se jemu nelíbí a nerozumí ji (a měla ji ráda ta zemřelá).

Nejlepší je, že jsem se mu zpočátku vztahu jevila jako ženská, co bude jeho vnoučkovi utírat prdýlku a sloužit, čímž navážu na tradici maminky a babičky (nechápu, jak ho to mohlo napadnout), takže je ze mě nejspíš chudák krapet rozčarovenej