Hanko, úplně tě chápu. Pokud nebudeš schopná řeči dědy jednou za čas překousnout, tak na návštěvy pošli skutečně pouze manžela a děti.
Jak bylo již napsáno, ty si odfrkneš nebo uděláš to, co jinak nestíháš a manžel ať rodičům vysvětlí, že po každodenním pracovním shonu a starání o děti máš o víkendu i jiné povinnosti.
Já se např. s tchýní už rok nestýkám a takto mi to velmi vyhovuje. Sice jsem ta špatná já, že nechci manželovi dovolit, aby za ní jezdil každý týden 200 km, nechci, aby projel měsíčně tisíce za benzín a další tisíc s ní protelefonoval, odmítla jsem jim kdysi přispívat na provoz jejich domu, ve kterém bydlela s tchánem (já na MD, manžel s mizerným příjmem, oni s příjmem několikanásobně vyšším). Přitom je tchýně zdravotně na tom velice dobře, finančně nestrádá, jen potřebuje někoho, kdy jí poseká zahradu, obstará otop na zimu atd. Na můj návrh, když potřebuje někoho, kdo by každý víkend za ní jezdil, ať řekne dalším 2 jejím dětem mi odpověděla, že oni mají svoji rodinu a své starosti. S manželem jsme se domluvili na kompromisu, jezdí k ní 1x za 14 dní,v zimě každý týden, občas i děti, i když ty kolikrát s pláčem, že za ní nechtějí (kolikrát, když si s tchýní chtěli hrát, tak jim řekla, že nemá čas a šla raději luštit křížovky). Manžel mi říká, že život je krátký na to, abychom se hádali, já si zase říkám, že nejsem otrok, abych tchýní dělala služku a pak svoji domácnost doháněla po nocích. Bylo to strašně únavný, když vycucaná po pracovním týdnu jsem v pátek doletěla domů, honem sbalit všem věci, poklidit domácnost, vyrazit za tchýní, v zimě dojet za tmy, tahat rozespalé děti z auta, chystat věci do školy, školky atd. A tak pořád dokola a vlastní domácnost zůstávala stát. Kdo nezažil nepochopí.
Přeji ti pevné nervy a ať uděláš ten správný krok.