Trochu v tom popisu poznávám svého syna. Jako mimino byl uřvanej a nespavej. Naštěstí pomohla Vojtovka, měl některé krční a zádové svaly zkrácené a některé naopak ochablé. Působilo mu to bolesti, které ho nenechaly vyspat a pak byl uřvanej. Ta souvislost mi došla až, když byl zrehabilitovanej.
Vzteká se dodnes, je mu 5 let, vypadá a chová se na 4, špatně komunikuje, radši si ukáže, bojí se cizích lidí a pořád se drží mojí sukně. Má diagnostikovaný selektivní mutismus. Jak tak pozoruju, tenhle problém má spousta dětí, jen se to většinou diagnostikuje jen v závažných případech. V PPP s tím byli schopni pracovat od cca 3 - 4 let. V podstatě ho zvykali na socializaci, tj. komunikovat a spolupracovat s pedagožkou a později totéž zvládnout ve společnosti dalšího dítěte anebo 2 dětí. A postupně delší úseky bez maminky. Strašně se mu to tam líbilo a fakt se tam hodně naučil. Chodili jsme na Prahu 9, naše místní PPP s tak malým dítětem, bohužel, pracovat neumí.
Podívej se na příznaky téhle poruchy komunikace, jestli to odpovídá. Dobrá zpráva je, že se tenhle problém s věkem zmírňuje. Syn půjde do školy o trochu později a bude vždycky introvert, ale bude normální. Už si s tím nedělám starosti.