Nikol, nad "dobré rady" je třeba se povznést. U výchovy dětí platí víc než kde jinde, že kdo nezažil, nepochopí. Ale jellikož já jsem už zažila, dovolím si radu - zkus se vždycky na každou situaci podívat z pohledu dítěte. My rodiče máme tendenci říkat, že dítě "zlobí", ve chvílích, kdy nejedná podle naší vůle. Jenže my si o to "zlobení" často koledujeme. Vystavujeme děti situacím, které jsou pro ně obtížně zvladatelné, a divíme se, když se s nimi snaží vypořádat po svém. Příklad: bereme děti s sebou na nákupy a další "dospělácké" aktivity, které jsou pro děti nudné a zdlouhavé, takže je přirozené, že začnou po chvíli "zlobit". To se týká i všelijakého čekání, cestování apod. - děti mají jiné vnímání času a např. čekat pět minut nečinně na autobusové zastávce pro ně může být nekonečné utrpení. Samozřejmě je obtížné sladit režim a zájmy dětí a dospělých, ale mně vždycky hodně pomáhalo si uvědomit, jak asi kterou situaci prožívá dítě a snažila jsem se mu pokud možno nějak vyjít vstříc.