Nepřipadá mi to vůbec smutné.Byla bych hrdá na to,že syn je kněz i na to,že je to člověk vyznávající vyšší hodnoty.Byla bych štástná,že je štastný,že se mu podařilo splnit si svůj sen.Radovala bych se z toho,že dokáže vyslechnout druhé a být jim oporou v těžkých dnech.
A taky bych trochu spytovala svědomí,že smutním ,když nemám proč.