Tak tě uklidním - já se v tomto věku dětí psychicky zhroutila a pak to nebylo o nic lepší - jakmile začaly chodit do školky, tak co 14 dní doma s nemocí - samo se vždy prostřídají, takže pořád doma, nemoci se víc komplikovaly (moji práci za mě nikdo neudělal, tak jsem se snažila dávat do školky jak to jen šlo) - prostě ve věku 3 a 4 roky jsem jen pracovala, starala se o děti a domácnost, hádala se s M a sama jsem každou nemoc od dětí chytla.
Není pravdou, že s věkem se starosti s dětmi mírní, moje 7 letka má za sebou 1 třídu a bylo to oproti předpokladům dost náročné - navíc každodenní vodění do školy a školky - s miminem nemyslitelné, takto jsem to zvládala s jazykem na vestě. Já taky chtěla 3 děti, ale s mým M to nejde, byla by to sebevražda.
Možná to máš vše jednodušší - mě daly zabrat hodně ty nemoci (dětí i moje), navíc jsem hlavní živitel a tak cítím odpovědnost úplně za vše, manžel mi spíš život znepříjemňuje, než že bych s ním mohla počítat :-(
Jak děti porostou, budou mít víc svojí hlavu, potřebují kola, brusle, lyže, helmy, jezdí na školy v přírodě - taky není zanedbatelná finanční stránka - atd.