Jeno,
já asi nebudu ten správný typ na sesypávání se. I v případě,že se mi nedaří raději zatnu zuby a jedu dál,abych se z toho dostala. Já nemám život vystlanej růžovými lístečky,jak by sis mohla myslet a taky jsem pár průserů odžila,ale v mojí povaze prostě není to,abych se hroutila,ale spíš,abych víc zabrala. Já jsem takový buldoček,který se zakousne a nepustí.
Možná je to těžko vysvětlitelné,ale já nesnáším pocit,že by mě někdo měl vidět na kolenou a s brekem. Sama ráda pomůžu,ale nesnáším to být závislá na něčí pomoci to je pro mě hrozná představa.
A hlavně já si myslím,že,když bude opravdu nejhůř můžu se spolehnout nejlépe jenom sama na sebe a pak na manžela. Nejsem zvyklá se svými problémy otravovat ostatní a už vůbec né se svěřovat.