Depku je nejlepší prožít. Kdysi jsem četla v knížce "mám ráda depku, přináší mi silné myšlenky". Takže si tak přemýšlím a prožívám /nebo přežívám) a říkám, že je to občas dobře. Takové ty depky z politiky a situace kolem nás přejdou rychle, protože člověk musí pořád něco dělat. Nejhorší jsou ty z osobního života. V případě deprese bych volila nějakou odbornou pomoc. Už jsem do toho teď začala sklouzávat tak, že jsem si říkala, že by se to člověk asi neměl raději pokoušet překonat sám. Naštěstí se nakonec povedlo, odrazila jsem se. Myslím si, že když člověk proti tomu moc bojuje, nedojde pomyslného dna a nemá se od čeho odrazit.