Kač, to máš svatou trpělivost, já bych jednala už po třetím zeptání, ne po třetím kopnutí .
Myslím si, že pokud matky mají sebereflexi, což tady většina má, hlavně večer, když už to spí a člověk se může v klidu zamyslet, tak naše jednání přes den není nijak dítě-poškozující.
Já bych se z toho nehroutila, prostě někdy to člověk zvládne s grácií, někdy s řevem, někdy s plácnutím... dětem dokazujeme, že jsou naši miláčci a to je to nejdůležitější.

Takže za mě, pokud na mě přijde řev, řvu.. pokud na zadek, tak dostanou...když mám dobrou náladu, hraju si s nimi... snažím se nenutit se to reakcí, které mi nejsou vlastní, ale snažím se své reakce v rámci možností korigovat, alespoň po večerech s klidnou myslí.)