Ale to je o nepochopení pojmů. Trest a důsledek jsou dvě různé věci. U rozházeného oblečení, může být důsledkem tvůj dojem, že si oblečení neváží a tudíž nebudeš mít motivaci ji koupit novou věc. Těch možností jsou tisíce. Chce to jen trochu fantazie a pochopit princip. Ale základem zdravého soužití s dítětem je se do takových to situací dostávat pokud možno co nejméně často. Nejlíp funguje pochvala za to jak má uklizeno. Třeba já bych, její oblečení neřešil a nechal ji ho na zemi. Její věc. Zvlášť pokud je to její pokoj. Maximálně bych to komentoval.
Prvořadé je, ale to aby věděla proč má dělat, to co po ní chceš a podporovat v ní příjemné pocity pokud to dělá. Doporučil bych ti nějaký kurz vychovy, ale je otázka, jestli to má cenu. Mám pocit, že se motáš stále okolo toho základního pochopení. Činy mají mít své důsledky. A taky mají. To, že několikrát zopakuješ nějaký příkaz, má za důsledek, že dcera jen těžko příště zareaguje na první. Pokud zareaguješ už na první neposlechnutí, tak tu šanci pro příště naopak zvyšuješ. A nemusí to být nic co by se podobalo trestu. Může to být vysvětlení, tvoje spolupráce, vyjádření nelibosti, tak aby si toho dítě všimlo a pochopilo ji. Je spousta cest a je třeba reagovat na konkrétní dítě.