Limai já jsem docela drsoň, takže pokud by všude rozházela oblečení a odmítla ho uklidit, tak bych ty věci vzala, dala do pytle a před jejíma očima bych je odvezla do nějakýho kontejneru pro charitu . A řekla bych jí, dobře ty tohle oblečení asi nepotřebuješ, tak ho potřebují jiní lidé, kteří se k němu budou chovat lépe než ty, protože žádné nemají. Syn takhle jednou odmítnul vzít můj argument, že nebude jezdit autem po chodníku a lézt po zemi. Jednou mu sjelo do silnice, když mu tam sjelo po druhé ( ne do frekventované) a sjelo pod auto a nedalo se vyndat, tak jsem mu řekla, fajn chtěl jsi jezdit autem po chodníku, rizika jsem ti řekla, auto je pod autem a já ho lovit nebudu, to auto až to velké auto odjede získá jiné dětátko a bude si s ním holt hrát. Nějaká paní na mě začala dorážet, že mám dojít domů pro nějakou tyč, ovšem nevím proč bych měla kvůli neposlušnosti dítěte trajdat domů pro tyč, syn přišel o auto a dal pokoj. Jenže to jsou už extrémy a na první pohled to působí dost drasticky.