Tak třeba jeden možný důvod pro nerušení ložnice už tu padl, noční směny manžela a přes sen po bytě ponbíhající děti.

Já jsem vyrostla v bytě 2+1, postupně se bydlení vyvinulo tak, že rodiče obsadili původně zamýšlený obyvák jako svoji ložnici a pracovnu a všichni jsem se scházeli u jídelního stolu v pidokuchyňce, všem nám to vyhovovalo, nikdo nejsme pohovkově-televizní typ a s knížkou je lepší zalézt do soukromí. Obyvák nemáme ani td, kdy jsme ve velkém domě, jen kout s křesly a knihovnu v kuchyňském prostoru.