Záleží asi i na náturách členů rodiny. Já osobně jsme vyrostla v hodně stísněných podmínkách (ŽÁDNÝ dětský pokoj v bytě) a jakožto introvert jsem z toho měla nejen "nervy na pochodu", ale i regulérní psychosomatické potíže. Od doby, kdy jsem konečně z domova utekla, mám tedy na prostor docela velké nároky a své děti bych nikdy ve stísněném prostoru žít nenutila. Společný pokoj pro dva sourozence ano, pokud se snesou, ale dostatečně velký, aby měl každý svůj kout. Ideál pro šestičlennou rodinu je pro mne 5 ložnic plus velká obývací kuchyně a dvě až tři koupelny.