Syn chodí do hokeje, a že by to byla nějaká levná záležitost se říci nedá.

Nejsem ambiciózní rodič, ale mám ctižádostivé dítě, které si vzalo již ve třech letech do hlavy, že bude profesionální hokejista. Je mu sedm, a zatím se mi ho nepodařilo nadchnout pro jiné povolání. A ačkoli hlavně některým matkám či ženám se příčí, že by jejich dítě bylo profesionální sportovec, protože je to odporné, já svého syna od jeho snu rozhodně zrazovat nebudu. Jediné co můžu, a cítím, že je správné, je podporovat ho v tom, co ho baví. Neboť radost v jeho očích, pokaždé když má trénink a zápas je pro mě tím nejhezčím, co můžu jako rodič získat.