Přemýšlím, jestli jsem nebo nejsem ambiciózní rodič (Děti mám ještě malinkatý.)

My bychom rádi, aby děti byly celistvými a všestrannými lidmi, tj. aby měli slušné vychování, dobré vzdělání, které bude odpovídat jejich schopnostem a zájmům, aby měly vztah k přírodě, k pohybu, k umění, aby se uměly orientovat ve světě... Což neznamená, že budou muset mít deset kroužků týdně, aby to teda všechno obsáhli, spíš jim chceme průběžně nabízet od toho a zase onoho - tedy nejen nabízet, ale i vést, motivovat... Ne vydávat nějaké šílené prostředky, ale například:
- vzít děti k práci, kterou člověk zrovna dělá (vaření, zahrada, dílna...)
- zařizovat praktické věci společně s dětmi (čistírna, koupě koberce, technická kontrola auta...)
- zahrát a zazpívat si doma aspoň obden u piána, poslouchat spolu muziku
- jezdit na výlety za přírodníma a kulturníma krásama (klidně poblíž), povídat si o nich
- trávit s nimi čas pohybem, naučit je, aby se uměly fyzicky "zmáčknout"
- naučit je pohybovat se v přírodě a znát ji
- naučit je hledat informace a kriticky o nich přemýšlet
- naučit je jednat s lidmi, vyznat se v různých situacích
- naučit je spolupracovat a pomáhat, protože na tom lidská společnost stojí
a tak dál.....
Pokud budou na něco opravdu nadaní, tak za tím jít (a pokud možno jim to neotrávit). Ale ne si skrze ně plnit svoje sny, na poli profese i koníčků jsme myslím oba dost úspěšní, tak to nepotřebujem. Pokud něco z výše uvedeného budou srdečně nesnášet, tak dobrá, násilím je do lesa honit nebudu

Ale doufám pevně, že jim nikdo neotráví tu dětskou chtivost po informacích a po vědění. Mě nepustila dodnes, tak snad...