Ano, jsem, ale troufám si tvrdit, že nijak přehnaně. Velmi stojím o to, aby se moje děti naučily dobře minimálně jeden cizí jazyk a ještě měly nějakou jinou aktivitu - třeba hru na hudební nástroj nebo sport, ale v žádném případě nestojím o vrcholovou úroveň. Velmi stojím o to, kdyby šly na víceleté gymnázium a později si vybraly VŠ podle svého vlastního uvážení.
A ještě jedna důležitá poznámka - mám i svoje vlastní ambice, chci jít svým dětem příkladem. Vždy mi byli odporní rodiče, kteří svou vlastní vinou nic nedokázali, ale vybíjeli se na dětech - tj. např. matky, které nic pořádného nevystudovaly, ale můžou se po**at, když dítě přinese ze školy něco jiného než čistou jedničku.
Rozhodně ale nevyznávám takový ten styl "úspěch, úspěch a zase úspěch a volný čas je sprosté slovo".