Mandiso,
troufám si tvrdit, že jsem hodně dlouho nevěděla, co je žárlivost, dost mě všechny projevy žen okolo kteréhokoliv z mých mužů nechávaly chladnou.. nicméně jednou jsem potkala manželovu kolegyni (on o ní hezky mluvil jako o spoustě svých kamarádek, ze kterých se staly i mé kamarádky a s některými se scházíme spíše my ženy než on) a já moc stála o to jí poznat. Už když stála u dveří, tak jsem jí neměla ráda a to ještě ani nestihla pozdravit. Tak nějak jsem nejela na její vlně a přišla mi ohrožující, zato s manželem si příšerně notovali a ona ho tak nějak tiše sváděla (nicméně můj muž tohle vůbec neviděl ani se tak nechoval, choval se fakt normálně), ale jí jeho falimiérnost tak nějak burcovala k tomu aby na něj "pořád hrála". Ani vlatně nevím, co se se mnou dělo, ale hrozně jsem jí neměla ráda už od prvního pohledu. Nevím, jestli mezi nimi něco bylo, spíš ne, ale já jsem cítila, že kdybychom v té době nebyli v pohodě, tak bych o něj přišla, měla na něj celkem velký vliv, trávlili spolu dost času, že? 8 hodin v práci není málo. Naštěstí časem manžel z práce odešel a sem tam se potkali, ale už se mezitím stihla vdát, rozvést a znovu vdát a mít dítě, takže kontakty zcela ustaly.
Takže za mě, já věřím v tomto na šestý smysl a někdy prostě cítíš, že něco není v pořádku a může to být cokoliv - náznak od manžela i od té druhé. Není radno to podceňovat. U nás to dopadlo dobře, ale nejsem si jistá, že bych dopadla stejně dobře i v době zhruba tak před rokem.. to byla menší krize a dost problémy v komunikaci, takže kdyby potkal podobnou, tak bychom možná už nebyli spolu, protože by ho prostě nalákala na tu svou pohodičku, humor (kterého se mi před koncem druhého těhotenství a následně s dvěma dětmi příliš nedostávalo)..
Já bych se té vlastnosti nezbavovala. Když tě to neužírá, tak bych si nechala toto píchnutí jako náznak, že je potřeba se aktivovat: zlepšit komunikaci, vzhledm, věnovat se zase více spolu sobě, nechat ho projevovat svou lásku tobě, dělit se o starosti i radosti a neodstrkovat ho..