Heleno,
je to zvláštní, ale ty instinkty fakt fungujou...
Já byla na opačné straně. měla jsem kamaráda přes společný, dost ujetý koníček. Měla jsem ho moc ráda a i to mezi námi jiskřilo, protože to byl krásnej a vtipnej chlap. Nicméně nikdy jsem v něm neviděla víc než kamaráda, jsouc léta velmi šťastně vdaná. Až když se frekvence našeho setkávání začala z jeho strany snižovat a poslouchala jsem různé trapné výmluvy, zeptala jsem se ho na rovinu, jestli se něco stalo, a z něj vylezlo, že jeho žena na mě příšerně žárlí a on má problémy. Tak jsem to zabalila, protože jsem nestála o to dělat mu průšvih ani se s ním scházet tajně, když jsme nic špatného nedělali. A teprv potom mně huse blbé otevřel oči náš společný kamarád: Ty jsi dala XY kopačky? Já už myslel, že se kvůli tobě snad rozvede... Zírala jsem na něj jak zjara, fakt mi to nedocvaklo jeho ženě ale zřejmě správně jo.