Asi se potřebuju jen vypovídat, ale zajímá mne, jak to máte vy ostatní...

Jsem svým rodičům vděčná za hrozně moc, poslali mne do živoat se skvělou výbavou (materiální, ale zejména nemateriální). Teď mne ale hrozně mrzí, že mojí mamince víc záleží na blbostech, než na důležitých věcech. Neustále řeší, abych byla najedená (čekám mimi), ale pak na mne v souvislosti se svatbou vyvíjí neskutečný psychický tlak, aby si prosadila svou. Je mi to hrozně líto, příčí se mi zlobit se na ni (za to, co pro mne v životě udělala). Ale vůbec nechápu, jak jí může záležet na materiálních kravinách namísto vytváření psychické pohody pro nás všechny.

Naopak tchánovci (budoucí) nás materiálně nijak nezabezpečují, starají se spíš o své, kdybychom potřebovali, tak rádi pomůžou, ale nevnucují se. Ale mimi a moje psychická pohoda je pro ně to nejdůležitější.

Jak to máte vy? Může se člověk zlobit na svoje rodiče, ikdyž jim za moc vděčí?

Možná řeším blbosti