Moje všechny děti milovaly dudlík, odbourat to bylo nejjednodušší u nejmladší dcery, protože už doma není nikdo menší, kdo by dudlík vyžadoval. Takže jsme spolu odnesly v necelých dvou letech všechny dudlíky miminku (malé neteři) a dcera to tehdy vzala strašně hrdinně. Dudlík měla asi od roku jen na spaní, prostě od chvíle, co si to nechala vysvětlit, že dudlík patří do postýlky. Takže tím bych určitě začala - že dudlík jen na spaní, prostě bude pořád v postýlce. A pak bych ho odnesla nějakému malému dítěti z okolí, pokud někoho takového máte. Jinak bych se s dudlíkama rozloučila nějak rituálně v rámci toho, co má syn rád.