Pawlo já furt doufám,že za rok by mohl malej jít třeba do školky a já do práce.Ale stejně prostě to je na furt,a se starším v podstatě taky.Ale nejvíc mě asi stejně ničí ten neustálý stres - sociálka,další úřady,návrhy zákonů.Prostě ta zoufalá nejistota,že nevím co bud za půl roku a némůžu to vlastní silou změnit.Strašně nerada jsme na čemkoli závislá,ale teď prostě jiné východisko,než být s malým doma a doufat,že nám nějaké dávky nechaj nevidím.