Arsielo - je mi to líto. Už proto, žes mi moc pomohla před pár dny.

Nemůžu to vůbec srovnávat, ale asi chápu tu únavu a vyčerpání. Já padám na hubu, když mám nad hlavu doktorů, po kterých neustále lítáme a objevují se další a další termíny k nějakým odborníkům, kteří se ne vždy tváří a chovají vyloženě empaticky nebo protě lidsky.
K sociálce jsme zatím nedospěli, ale děsím se toho už teď.

Nejlíp je mi, když jsme doma a alespoň týden vůbec nikam nemusíme.

Občas pomáhají výlety - Šumava mě strašně nabíjí. Stačí krátká procházka někde, kde to máš ráda - i s kočárkem.
Stejně tak mi v létě pomůže hodinka, dvě u rybníka.

Není to vyloženě odborná pomoc a rada: jsou to drobnosti, na něž se těším, třeba jen to, že si večer vlezu do vany a přečtu si kus Vlasty Javořické, dívčího, prvorepublikového románku, pověsti ze Šumavy - cokoli (jinak taky poslední dva roky málo čtu, vlastně jen v té vaně), klidně začni koukat na slaboduché seriály nebo detektivky a jez u nich čokoládu - cokoli, co Tě potěší, byť jen chvilkově.