Tady je kopie odpovědi po tom,co si dotyčná přečetla mou zprávu:

Martino, to je moc líto, že se mikrodelece potvrdila.

Podle té zprávy je spíš trochu kratší než je obvyklé, má asi 1,77 kb. A nezahrnuje LZTR1, který u většiny pacientů s DiGeorge chybí.

Ono ale opravdu bohužel nelze z rozsahu delece určit, jak závažné bude postižení. Jednak se u některých genů neví, jak přesně fungují, takže se ani nedá říci, co přesně se stane při jejich vyřazení a za jaký znak syndromu jsou konkrétně odpovědné. Ale také strašně záleží na celkovém genetickém pozadí, na variantách toho zachovaného genu, který je na zdravém chromosomu atd.

Z genů, které delece v tomto případě zahrnuje, je to
HIRA, TBX, COMT, DGCR8, RTN4R a ještě nejspíš nějaké další.
U některých těchto genů se tuší, jak ovlivňují fenotyp, ale nikdo nemůže říci s jistotou, jestli se pak skutečně tak projeví.
Ztracený gen DGCR8 souvisí se základními projevy DiGeorge syndromu, tj. poruchami vývoje brzlíku a vůbec této oblasti (tzv. žaberní výchlipky), tj. se sníženou imunitou. Také má zřejmě souvislost s rozštěpem patra, možná i další vliv, to se neví.
Gen HIRA je pravděpodobně zodpovědný za srdeční vady, gen TBX za obličejové. COMT, a asi i RTN4R se zdá, že by mohly souviset se zvýšeným výskytem schizofrenie u lidí s DiGeorge syndromem.
Ale nic z toho neříká nic o tom, jaký je skutečný rozsah postižení Tvého děťátka, na základě ztracených genů se to prostě nedá říci.

Pokud by byl nosičem této mutace i otec, tak je určitá pravděpodobnost, že by se mohlo jednat zrovna o velmi mírný typ syndromu. Ale bohužel se ani to nedá říci s jistotou, protože během vývoje pohlavních buněk může dojít ke změně rozsahu delece u dítěte oproti deleci otcovské. Mimoto dítě získává druhý chromosom 22 do matky a vůbec se nedá předpovědět, jak neztracené geny na tomto chromosomu ovlivní fenotyp, jestli k lepšímu či k horšímu.

U vás u miminka nebyla, pokud to chápu dobře, nalezena žádná závažná srdeční vada ani žádná rozštěpová vada, to by třeba mohlo naznačovat mírnější průběh syndromu. Ale spoléhat se na to plně nedá, ultrazvukem se nedá zjistit míra imunitního defektu ani míra mentálního postižení, ani riziko schizofrenie v dospělosti.
V tomhle vám bohužel nikdo poradit nemůže.

Z vad, které se nejčastěji vyskytují, je srdeční vada a rozštěp řešitelný operačně, imunitní defekt je též do určité míry řešitelný, navíc mívá tendenci v době kolem 6 let se zmírňovat.
Poruchy metabolismu vápníku a někdy i poruchy štítné žlázy jsou opět řešitelné.

Mentální retardace nemusí být vždy, většinou bývá spíš mírná. Ale nikdo vám nezaručí, že nemůže být ani závažnější. Totéž riziko schizofrenie - to se nedá nijak předem odhadnout, uplatňují se i vlivy vnějšího prostředí během života, to je nepředpověditelné.

Leží na vás těžké rozhodnutí. V době, kdy jsem se ještě věnovala mikordelečním syndromům, se většina rodičů rozhodovala pro ukončení těhotenství - ale je to už poměrně dávno, více než 10 let, a od té doby pokročily možnosti srdečních operací, léčby imunitních defektů atd. S každým rokem jsou vyhlídky postižených dětí lepší, protože je dostupná stále lepší léčba. Ale přesto je DiGeorge syndrom postižení poměrně závažné, chápu, proč se kili přiklání spíše k doporučení ukončení těhotenství.