dva dny po tremínu mi na kontrole řekli, že to na porod zatím rozhodně nevypadá, ať přijdu zase za týden. nějak jsem ale začala mít divný smutek a vztek, říkala jsem si: malej je ve všech ukazatelích šprt, to by v tom byl čert, aby se ještě něco nakonec zkomplikovalo. no celá nervózní jsem si večer začla chystat věci k porodu, přes noc jsem se díky křížovým bolestem už moc nevyspala, přes den jsem ještě četla informace, jestli je to už opravdu ono. ráno se pak malej narodil.
intuicí bych to nenazývala, ale duševní náznaky porodu jsem měla spolehlivější, než ty fyzické.