Na to se nedá nic moc říct, je to samozřejmě tragédie. Lékař by to měl asi říct tomu pacientovi samotnému a ne před jeho gravidní ženou, aby to nedopadlo hůř. Manžel takovéhle diagnózy bohužel říká dost často a to i celkem mladým lidem, někteří to hned nepochopí, ale časem jim to dojde a dokážou ještě se životem něco udělat, užít si co je jim dané, někteří ne. Někteří lidé to pochopí hned, často to vlastně už sami tuší, jen jim to doktor potvrdí co si už mysleli, myslím, že velká část lidí dojde k určitému smíření se situací, ale je to boj. A navíc nikdy to není 100%, vždy se dá doufat a bojovat.
Důležité je kamaráda podpořit a ne litovat (Alespoň ne tak moc nahlas)., pomoci prakticky, když bude třeba v nemocnici, vytáhnout kamatŕádku na kafe, pomoci vymalovat apod. Dát tomu člověku, že s ním i nadále počítáte, klidně ho pozvat na křtiny, které budou za půl roku nebo na svatbu co bude za rok. Ne ho vynechat s tím, že stejně asi nebude moct nebo že už bude mrtvý.