Od včerejšího večera mi nějak v hlavě šrotuje, jestli mi dlouhodobý pobyt s dítětem nevlezl na mozek a jestli jsem nepřestala reálně vnímat tu hranici, kdy to, co dítě dělá, je ještě ok, a kdy už je to příliš. Popíšu situaci, která mě znejistila.
Včera jsme byli na první návštěvě po porodu u jedné kamarádky - teď má tříměsíční mimčo. Spolu s námi tam byl ještě jeden bezdětný pár známých. Se slečnou (Jana) jsme se viděli poprvé. Takže 6 dospěláků, jedno miminko a moje dvouleťačka. Ten byt ještě není nijak zabezpečovaný proti dětem - bílé čalounění, světlý koberec, jídlo rozložené na konferenčním stolku. Hodně jsem se bála, aby dcera něco nezamazala, tak jsem ji hodně hlídala - utěrka na židli pod zadek, s jídlem nikam nechodit, kontrolovat, co má v ruce... Přišlo mi, že dcera je dost v pohodě: stavěla z kostek, houpala miminko (když jí to dovolila kamarádka), podávala mimču chrastidlo... No ale taky chodila k tomu konferenčnímu stolku, brala si tam ovoce, kousla do buchty, nakousla 4 sušenky (a nedojedla) a přendavala maliny z mističky na talířek a zpátky. Kamarádka byla v pohodě a posílala si mou dceru pro jahody, ale Jana nějak došla k tomu (bylo to asi u těch nakousnutých sušenek), že tohle oni u nich doma jako malé nikdy nedělali. Chtěla jsem to odlehčit a poznamenala, že to je docela možné, protože spousta dětí by to asi opravdu po napomenutí neudělala, ale že já bych za sebe jako za dítě neručila, protože jaká jsem byla ve dvou letech, na to nemám žádné vzpomínky. Jana pokrčila rameny a že prý její maminka ale říkala, že ona byla hodná. Moje dcera je umanutej vzteklounek a velmi živá, ale to včera zrovna nepředváděla. Nikdy mě ale vlastně nenapadlo o tom uvažovat tak, že není hodná. (Sice před chvílí vysypala pepř z mlýnku, na který vůbec neměla sahat, ale pak mi ho pomáhala po kuchyni sbírat a dávat zpátky.) Takže moje otázka zní: Bylo to už tak, že jsem si zvykla tolerovat nepřijatelné chování dvouleté dcery, nebo to bylo podle vás ještě v normě?
Omlouvám se za elaborát, zjevně řeším kraviny, ale protože je od včerejška ještě pořád vnitřně řeším, radši se chci zeptat.