Irmi, trošku to záměrně vyhrotím: mělo by se postarat dospělé dítě, které bylo v dětství týráno?

Jak to podáváš ty, mi to zní jako dilema: postarat se se vším všudy jako milující dcera, nebo nepostarat se vůbec. Co takhle postarat se jako slušný člověk (s tím, že každý si to definuje jinak podle toho, jaké zkušenost s dotyčným za celý život udělal).

A pokud píšeš, že si sama uvědomuješ, jak moc to s tebou cvičí /v podstatě psychosomaticky/, tak bych doporučovala vyhledat psychologa/psychoterapeuta, nemusí jít o žádnou dlouhodobou terapii, možná jeden, dva rozhovory ti můžou malinko pomoci pootočit úhlel pohledu a najít nějaké úlevné řešení.