Tak sedačku a koberec bych kvůli dítěti taky neměnila. Spíš bych se snažila duševně připravit na to, že to děti zlikvidují, a pak budu muset pořídit nový.

Já měla na mysli věci jako dečky a na nich sošky (pokud možno čáp na jedné noze nebo baletka na špičičkách apod.), malé vázičky s křehkými sušenými kytkami, stolek se skleněným povrchem apod.

Moje dcera byla hodné dítko, když se jí řeklo, že na něco nemá šahat, tak na to nešahala. Se synem je to horší, ačkoliv výchovu má stejnou, takže takovéhle věci dávám z jeho dosahu. Navíc něco není problém výchovy, ale pohlaví. Když dcera zavadí o skříň, nic se neděje. Když o ni zavadí on, skříň se rozklepe, sušené kytičky opadávají, baletky se povážlivě kymácí.

Byt jsem dětem přizpůsobila v tom, že když jsem něco kupovala, počítala jsem s tím, že budou děti, takže jsem nekupovala bílou sedačku (pořídím si jí tak za 10 let) apod., zaslepila jsem zásuvky, šnůry jsme nastrkali pod koberec a do výše dětí nejsou žádné ozdoby.