Jednak máš dobrou výchovu a jednak máš štěstí, že jsou všichni přirozeně takový. Já mám dceru velmi klidnou a poslušnou a syna velmi živého a tvrdohlavého. Výchova je stejná.

Dcera za celý svůj život rozbila jen jednu hračku a to dřevěnou kolej, když na ní šlápla. Jinak vůbec nic. I stavebnice, skládačky, puzzle má kompletní.

Jak zdědil hračky kluk, stávají se k nepotřebě. jsou různě olámané, potlučené. Jednak s nimi víc bouchá, což ho učím, že nemá dělat, protože se to rozbije a nedá se to opravit. Ale i když si hraje "normálně", tak má prostě větší veru než holka, takže hračky víc trpí. Třeba na autíčka, vláčky apod. víc tlačí, když s nimi jezdí. Když jede s kočárkem a zavadí o skříň nebo o zeď, je rozjetej větší silou, takže ten náraz je větší než když se to samé stalo holce. (Holka dostala v roce a půl hezký proutěný kočárek. Kolem 5. roku si s ním přestala hrát a já si říkala, že si ho necháme na časopisy, byl hezký, zcela neporušený. Pak ho dostal do ruky kluk. Je celý olámaný, rozviklaný a jako ozdoba by rozhodně sloužit nemohl.) Když se na hračce mačká čudlík nebo páčka, zmáčkne moc silně, takže to často ulomí. Tohle není povahou, je to tím, že je to kluk, vše dělá větší silou a ještě se jí tak nenaučil ovládat.