Jasně, že jsi soudná, slečinka si nevidí do huby
Já se zase občas naopak pozastavím nad tím, jak je mi úplně jedno, co si o mojí výchově a přístupu k dítěti myslí druzí - myslím, že ve dvaceti bych se např. u vzteklého záchvatu dítětě propadla hanbou, teď prostě počkám, až to přejde a myslím zatím na něco úplně jiného
Pak ovšem zastávám také ten názor, že druzí lidé nemají co pindat druhým do toho, co dělají nebo nedělají, pokud je nějak hmatatelně neomezují a DĚTI JSOU TAKY LIDI, a jako takové je mají respektovat.