Přidat odpověď
naštěstí jsem ho asi po půl hodině šíleného lítání zase našla, ale byla to asi nejhorší půlhodina v mém životě.
Bylo krásně, a tak jsme si vyjely do parku Gutovka. Kdo ho zná, tak ví, že je poměrně rozlehlý a navíc otevřený - není problém z něj kdykoliv odejít několika východy. Šly jsme s dcerkou (2,5 roku) na hřiště a pak do vodního světa - jsou to takové různorodé atrakce, které využívají síly vody. Tam se malé hrozně líbilo. Lítala tam nahá a nemohla jsem jí dostat pryč. V době oběda jsem jí slíbila, že se tam ještě vrátíme a šly jsme se do místní restaurace najíst. Mají tam děstký koutek, tak jsem tam dítě dala a sedla si ke stolu, abych vybrala jídlo. Při tom jsem jí po očku pořád sledovala. Stačilo jen pár sekund, kdy jsem se zahleděla do jídelního lístku a najednou koukám - dítě pryč. On je ten koutek otevřený a navíc hned u dveří, takže utéct není problém. Nejdřív jsem myslela, že se mi to jen zdá. Vyběhla jsem ven, nevěděla jsem, jestli se dát doleva nebo doprava. Lítala jsem po hřišti, ptala se lidí, nikdo nic. Pak jsem letěla do vodního světa. Tam taky nic. Vyptávala jsem se lidí u východu. Nikdo nikoho neviděl. Letěla jsem až ke krámkům, co jsou u metra. Nic. nejhorší scénáře mi lítaly hlavou (blízko je frekventovaná silnice) a byla jsem rozhodnutá zavolat policii. Ptala jsem se znvou v restauraci. Nic. A pak jsem šla ještě jednou do vodního světa, s pocitem bezmoci a beznaděje. A tam jsem jí uviděla, jak si klidně hraje, celá mokrá, ale spokojená. Dostala pár na zadek a mně se strašně ulevilo. Už jsem jí nespustila ani na vteřinu z očí. Zajáímavé je, že dcerka je na mě dost fixovaná, ale nedělá jí problém utéct, prostě je to asi silnější než ona. Mně bude ještě chvíli trvat, než se z toho docela vzpamatuju, mohly se stát hrozné věci. Naštěstí se, kromě pár mokrých věcí, nestalo nic.
Nejhorší je, že takhle malému dítěti to moc nevysvětlíte. Prostě se jí v koutku nelíbilo, tak se vrátila tam, kde jí to bavilo, a co? Na dovolené bude nosit cedulku na krku a nejraději bych jí dala i zvoneček, abychom jí pořád slyšeli!
Předchozí