Věděl by někdo?

V souvislosti se zavražděním spisovatelky Monyové (ač je u ní domácí násilí zatím jen spekulace) mi vytanul na mysli náš bývalý kamarád, z něhož se po letech vyklubal psychopat, násilník a stalker.
Vídali jsme se pouze ve společnosti nebo v kombinaci s jeho rodiči a nikoho nenapadlo, co je ten milý, zábavný a roztomile praštěný kluk za magora.
Když mu po pár letech manželství utekla manželka, odsoudili jsme ji.
Až když našel útěchu v náručí mé blízké kamarádky, začala vylézat najevo pravda.

Zpočátku u mě kamarádka probrečela pár večerů, postupně se se mnou přestala stýkat - nesměla a taky nechtěla, protože věděla, co jí řeknu.

Nakonec se naštěstí v choré mozkovně toho jejího blba zrodilo nezvratné přesvědčení, že ho není hodna, nakopal ji (patrně doslova)a jal se hledat novou oběť.
Protože hledání trvalo, ještě 2x kamarádku přilákal k sobě - sliboval, plakal, mluvil o společné budoucnosti, nosil šperky, kytky...,aby jí po nádherném víkendu sdělil, že pro něj neznamená víc než podrážka na jeho botě, je odporná a hloupá (je hezká, VŠ, mluví 3 jazyky) a ať táhne do hajzlu (citace), čímž ji totálně rozložil a ani nebylo třeba ji mlátit.
Celé to trvalo cca 4 roky.

Nedávno byl spatřen se slečnou. Neznáme ji, nevíme kde bydlí, nevíme ani, kde bydlí on, nevídáme ho.
Slečna vypadá jako jeho první žena - zaručeně nebude od rány. Slušná holka z malého města si "v tej Praze narazila pana dochtora, inžinýra, původem krajana od nich z Moravy..."
Pokud se slečně podaří odpoutat se od něj, najde si psychouš další...a další...a další...dokud nějakou nezabije, nedonutí k sebevraždě, nesebere jí děti nebo nenechá zavřít do blázince...

Víme, že má další oběť.
Nemůžeme vůbec nic dělat.
A já si tu marně lámu hlavu, jak zamezit dalším partnerským vztahům u takových lidí...