Vrátila jsem se z výletu s dětmi a tak dočítám. Děkuji, vaše názory jsou pro mně cenné, ať jsou pozitivní či negativní.
Co se týká péče o děti, dominantní je sampzřejmně ta má, ale manžel se k dětem chová velmi pěkně, starší vzal na dovolenou, čte jí pohádky, chodí s ní na procházky, je-li to vyloženě nutné, odvede jí na kroužek. V poslední době spolu jezdí tu a tam na kolo. S malou také pomáhá, rozplývá se nad ní. Nechci mu brát děti a pokud to jen trochu půjde, chci zůstat ve stejném městě, aby se mohl s holkama kdykoliv vidět i si je brát k sobě. Nebála bych se mu je nechat, ačkoliv některé věci bych musela dopřimomínávat telefoncky
![:-)](/g/s/0.gif)
Kamnem úrazu je opravdu náš vztah. Manžel nesne jakýkoliv nesouhlas, hned je prudký, řve, nadává, často dosti drsně. Pak "vyšumí" a rád by vše zametl.Když se to stávalo na počátku, byla jsem nejdřív zděšená, pak jsem se snažila mu vyhovět a "nesetrvávat v naštvanosti", teď se snažím to pokud možno vůbec neprožívat. Nevnímat to prostě nejde, myslím, že je slyšet po celém domě a je urputný, odejít mně v takové situaci prostě nenechá (např. jde za mnou i na WC a dokola mele to své...). Je to typ co když někam přijde, začnou se lidé chovat nervózně, pozoruji to nejen na sobě, ale i např. u mojich rodičů,u kamarádek...Vypadá vlastně trvale naštvaný. Minule jsem na hřišti zaslechla matky, jak nevědouc, že je to můj manžel pravily "hele kyselej ksich přichází"...