My jsme se seznámili na inzerát, jsme spolu 18 let a je nám spolu čím dál tím lépe (fuj fuj ). Taky, jak někdo psal, jsem se rozhodla po zkušenostech s náhodnými známostmi pro inzerát, který by eliminoval alespoň částečně co jsem nechtěla.
Nicméně mi bylo 23, inzerovala jsem a přitom s někým chodila (který mi rozumově nevyhovoval), žádné hodiny mi ještě tikotem nezatemnily hlavu. Takže to bylo bezrizikové
A žádné třecí plochy či jak jsi to nazvala jsme teda neměli, kdyby byl jen náznak, nešla bych do toho (ani kdybych se bála samoty, řekla bych). Naopak jsme byli okouzleni tím, jak se shodneme - ale myslím, že to vše bylo spíš na intelektuální nebo řekněme rozumové úrovni (i když jsme se si samozřejmě taky líbili).
Nebyla jsem nikdy tak moc zamilovaná, tak jak se to děje když je seznámení spontánní, ale zato ho mám čím dál víc ráda . Brali jsme se po roce, takže takové šílené chování jaké popisuješ by asi nazůstalo utajeno.

Nechtěl by se zkusit léčit, když v klidu uznává, že není v pořádku?