Neboj, třeba tě to tak nesemele. Mě zase v těhotenství děsně dojímaly scény, kdy se narodí dítě. A když jsem porodila já, kde nic tu nic, plakal tatínek .

Když jsem se měla vdávat, brala jsem to, jako že si uděláme hezký den, přijedou lidi,... 10 let jsme spolu, bydlíme spolu, máme děti, tedy nic moc se sňatkem nemění (i když tomu odmítám říkat formalita). Samozřejmě nervózní jsem byla, nemohla jsem spát... Což mi paradoxne pomohlo, protože od 4 od rána, kdy jsem vstala, do 11 dopoledne, kdy byl obřad, jsem se stihla hezky uklidnit a uvolnit (navíc jsem měla dost práce, kterou bych jinak asi ani nestihla ).