Jeden hořkovtipný:

Přijde ateista k nebeské bráně a Bůh mu říká, hele, já vím, jsi ateista, ale udělal jsi v životě tolik dobrého pro ostatní, že můžeš jít do nebe. Ale nevím, kam bys rád, musíš si vybrat. Tak jdou k první místnosti. Bůh otevře dveře a ateista nahlédne dovnitř... Tam sedí muži a kouří hašiš,kolem nich se ovíjí sladké panny.
Ateista: Ach, Bože, to je krása, co to je?
Bůh: to jsou naši bratři musliomové, oni si to tak představovali.
Ateista: mm... a máš tu ještě něco jiného?
Bůh otevře dveře. V jemném narůžovělém vánku se vznáší poklidné meditační tóny a voní jasmín.
Ateista: Ach, Bože, to je krása, co to je?
Bůh: to jsou naši bratři buddhisté, oni si to tak představovali.
Ateista: mm... a máš tu ještě něco jiného?
Bůh otevře dveře a za nimi sedí spousta, spousta lidí kolem velkého stolu,před sebou hory jídla, vína, všichni diskutují a zpívají.
Ateista: Ach, Bože, to je krása, co to je?
Bůh: to jsou naši bratři židé, oni si to tak představovali.
Ateista: mm... a máš tu ještě něco jiného?
Bůh otevře dveře a za nimi rámus, ryk, rozruch, až se to po nebi rozléhá.
Ateista: Ach, Bože, to je ale bordel, co to je?
Bůh: to jsou naši bratři křesťané. Oni si myslí, že jsou tu sami.