No tak jasně, holka z vesnice přece musí mít výbavu
Ale jo, dostávala jsem od puberty nepostradatelné věci jako kapesníky, ručníky, utěrky. Na tom se snad nedá nic zkazit. Pak taky od babičky peníze s úkolem koupit si povlečení, jaké se mi líbí, do výbavy. Nebo je dala mojí mamince, která přeci jen zná můj vkus. Musím říct, že vybíraly dost nadčasové věci. Žádné extra vzory, prostě to, co pořád frčí a bude frčet i za 30 let. Pak jsme už s budoucím manželem dostali do výbavy od jeho babičky sadu nádobí. talíře, hrnce, skleničky a příbory. Postupně. Všechno je to ale střízlivé, žádné vzory a jiná divočina. klasika bílé talíře, hladké nerez příbory, nerez hrnce, obyčejné hladké skleničky. Zatím to máme pořád schované, používáme ten pelmel, co jsme nashromáždili za ty roky spolu a šetříme si to do nového bytu a nové kuchyně.