Já fakt neznám nikoho, kdo by řeč neřešil a vyprdnul se na to. Vždyť i pediatr na pravidelných prohlídkách doporučí rodičům věci řešit. Jestli se běžně setkáváš s rodiči, kteří jsou jen líní a nikam nejdou tak to já opravdu ne, právě naopak. Mě trochu ty obecné řeči prudí, protože nikdy nevíš, co se za čím skrývá a dokud jsem měla dvě bezproblémové děti, které mluvily perfektně a žádné problémy jsem s nimi neřešila, asi jsem si myslela to samé co ty. Že rodiče na děti prdí, že to nechávají být, jak je proboha možný, že neumí správně vyslovovat. A taky jak je možný, že Pepíček si neumí v předškolácích zavázat tkaničky, jak je možný, že jeho obrázek vypadá jak obrázek dcery v jednom roce a podobné. Tohle je fakt děsně ošidné a dokud se s tím člověk osobně nepere, může si myslet cokoliv.
Takže věta, kterou jsi adresovala Yuki, že by ses picla (nevím jaký přesný výraz jsi použila tak se omlouvám pokud bude jiný), kdyby tvoje děti takhle mluvily, je fakt mimo. To bys jim příliš nepomohla. Jo, jasně zbláznit se můžu tisíckrát denně kvůli plno problémům, ale k čemu by to bylo...taky jsem na řeč háklivá, taky mi špatná výslovnost tahá uši, taky se musím držet abych denně neječela, pane bože zač mě trestáš, proč zrovna já, proč zrovna on, proč zrovna my....Jenže my s tím denně žijem, denně se perem a jsme šťastní za každý pidikrůček. Takže naprosto chápu zlehčení, že kdybysme měli čekat, až některé děti budou správně mluvit, čekali bysme možná do 15ti, možná furt.