Haiku, psala jsem to vícekrát... já to znám z domu a dobře. Zvládnout to jde, ale chce to sebereflexi a méně emocí. Musím hned vědět, zda chci jen vypustit páru, nebo skutečně něco konstruktivně vyřešit.
Modelové to je v tom, že je to docela častý model, že v páru je jeden více hádavý a vznětlivý, to je běžné.
V páru zakladatelky je to Anthea, kdo zapojuje více emocí, tak se jí snažím poradit, jak to dělat, aby těch emocí bylo méně, než slov.
Hned v prvních příspěvcích. Zhluboka dýchat a držet se svého tématu a držet, drže, držet, ať ten druhý udělá COKOLIV (kromě fakt tvrdých úderů, to se akceptovat nedá, a debata se končí. Nepokračuje se v podobném duchu, prostě se řekne KONEC, sejdeme se večer, až uložíme dítě. Do té doby zchladnou vášně téměř u kohokoliv, a začne se znova. Po x pokusech oba aktéři začnou mluvit prostě jinak, hned od začátku.) Protože ví, jak to bude probíhat, a budou slušnější a věcnější, aby neztráceli čas