Ahoj všem kdo sem vstoupí. Je mi tak nějak smutno. Mám 4 letou dcerku, která si užívá týden u babičky na prázdninách. Babička si jí takhle letos vzala poprvé. Na pár dní tam byla i moje sestra se synem. Takže děcka se tam asi i dost vyřádila. Podnikali nějaké výlety, hodně byli venku, atd. Každý den telefonujeme jak se mají, co dělají. Jeden den jsem s dcerkou mluvila, říkala mi, že mě má moc ráda. Další dny už se mnou mluvit odmítla, že nechce. Dneska taky jen, že se mnou mluvit nechce. Jsem z toho smutná a trošku zmatená. Dcera byla do 3 let na mě hodně závislá, v podstatě nehlídatelná. Ještě i měsíc zpět dokázala udělat scénu v dětském koutku, že tam nebudue, nelíbilo se jí tam, bylo tam málo dětí.
Chápu, že u babičky je teď asi trošku větší zábava, přece jenom se může věnovat jen jí. Doma má ještě mladší 8 měsíční sestřičku. Navíc maminka doma musí uvařit, uklidit, občas něco zařídit, takže celý den si opravdu nemůžeme hrát. Co je horší, nemáme tu zatím moc kamarádů, před časem jsme se stěhovali a další stěhování nás během 2 měsíců čeká. Tam už bychom měli zůstat nastálo.
Vlastně jí trošku chápu, ale přesto je mi z toho smutno. Měl někdo z Vás doma podobného mamánka, který se pak změnil, že už to nebyl takový mazlík? A chtějí s Vámi děti mluvit, když jim telefonujete?