Jo, napsala jsi to dobře. Konstruktivně a chladně se držet tématu, při jakékoli odbočce nebo agresi skončit... A začít až po nějaké době, ovšem s upozorněním, že je potřeba to vyřešit, nic jiného! Chovej se asertivně - a snaž se nezapozovat emoce....

mm je machr na to, co popisuje Anthea (asi budou bráchové,až na to, že on je spíš cholerik, za to ale ještě advokát - a to je u něj už diagnóza).
Ze své zkušenosti můžu říct (také jsem ta více citlivá, vznětlivá, která vybírá z nejlepšího nejlepší a všechno si ohlídá).

To je tedy extrémní případ, ale kupř. my jsme 3 roky se synkem jezdili na dovolené sami, nebo s kámoškou a dětmi, protože prostě s ním to nebylo možné. Jemu všechno připadalo jako riziko - lyže, když jsme brali dětem kolo.... Pokud bychom jeli s ním, zkazil by ji všem.

Letos poprvé jedeme na dovču všichni 3 a uvidíme, jestli už se to zlomilo....

Fakt je ale, že cca před necelým rokem se hodně změnil a už se skoro nehádáme. Neřekl mi proč, ale změna je fakt velká a hodně k lepšímu.

Jo a taky mi před cca 1,5 rokem vysekl poklonu - prý už se se mnou nedá ani normálně pohádat - z toho mi došlo, že on se vlastně hádá rád (asi mu to u soudu nestačí) a se mnou už mu to nejde