Posledních pár měsíců se mi zdají obzvláště vypečené sny a kolikrát si říkám, že by stálo za to se podělit s ostatními, abych je pobavila.
Dneska se mi zdál fakt vypečenej sen. Byla jsem hopitalizovaná ve velké nemocnici a šla jsem si ven koupit něco dobrýho k snědku, když se vrátím, před budovou nával. Zjistilo se, že se rozbily výtahy, opraví se až za pár týdnů a mezitím, kdo je venku, dovnitř se nedostane a naopak. Kdo přecejenom musí dovnitř, musí na zvláštní úřad, který se nachází hned vedle nemocnice a přinést si povolení. S povolením jde do místnosti, kde jsou provizorně zřízené výtahy, haha, ale jak, tak, že člověku dají na sebe ocelovej krunýř, přivážou na lano, seshora tahaj a on proráží zeď a tak se dostává nahoru. Řekla jsem si, že na to fakt nemám a vykašlala jsem se na léčení. Jak tak jdu po ulici, najednou mám vedle sebe kočárek se svými maličkými dětmi které křičí, že mají hlad. Nikde není žádný krám s potravinami jenom restaurace, která má výlohu a za ní koblížky. A také velkou ceduli hlásající, že do této restaurace se s mí v případě, že hosté nebudou mluvit, že se jedná o tichou restauraci, kde si smí host maximálně číst při jídle-knihy jsou k dispozici. Tak jsme se na to vykašlali, protože donutit děti, aby byli zticha, to jaksi nejde. Pak jsem byla zase najednou sama a utíkala na autobus. Chytila jsem jiné číslo, autobus se najednou obrátil, jel opačným směrem, a pak nás řidič zavezl na konečnou zastávku, kde nás nebohé cestující zahnal do sklepa a nutil nás tam čtvrt hodiny stepovat. Ostatní říkali, když jsem se divila, že to tak dělá pořád. Hahaha, taky se vám někdy zdaj legrační sny?