no, asi tak. těžké to není, ovlivňuí to 3 faktory-clona, čas, a ISO.
Začněme s tím isem –

celá ta věc, ve které se snažíš vyznat je expozice, neboli vystavení snímacího čipu světlu. Trik je v tom, že aby se fotografie povedla, nesmí na čip dopadnout ani málo, ani moc světla. Málo = tmavá fotografie, moc = velmi světlá.

Jak se pozná, kolik světla čip potřebuje? To je právě ISO, neboli citlivost. Čím menší ISO, tím více světla čip potřebuje, neboť je vůči němu méně citlivý (menší iso = menší citlivost). Pokud jsi venku a je den, tak se snaž držet iso co nejníže (pokud to za tebe nedělá automatika). Naopak v místnosti za umělého osvětlení, bude muset ISO výš (proč, k tomu se dostaneme). Jak jsi zmínila, s rostoucím isem klesá kvalita – to je normální, a proto je tedy žádoucí mít ISO vždy na co nejnižší možné hranici.

Jak se pozná, jak nízko můžeš ISO držet? Podle času závěrky (ten se vždy kombinuje se clonou, což víš, ale pro povedenou fotografii je asi nutné začít teorii u času).
Čas závěrky musí být v nějaké mezi. Jaká to je? To záleží podle toho jak a co fotografuješ.

Začněme tou souvislostí s isem, aby to bylo hned jasné.
Při fotografování z ruky totiž není v lidských možnostech udržet časy delší než řekněme 1/60 sekundy. Udržet – tím myslím držet fotoaparát v klidu natolik, aby během otevření závěrky nedošlo k jeho posunu (tím by se obraz hodně rozmazal). 1/60 sekundy je sice velmi krátká doba, ale je to opravdu hraniční čas. Pozor – to platí při základním a širokém ohnisku objektivu (základní je v tvém případě 35 mm, široké je cokoliv menšího, dlouhé cokoliv delšího – ohniskový rozsah je napsán na objektivu a aktuální ohnisko je na něm vyznačeno). Při dlouhém ohnisku (kdy si vzdálené objekty ve fotoaparátu zvětšuješ) je ten udržitelný čas mnohem kratší, protože přiblížení pohyby fotoaparátu zvýrazňuje.
Z tohoto všeho vyplývá, že ISO musí být nastaveno tak, aby čipu k záznamu obrazu stačil čas, který můžeš udržet z ruky. Máš-li stativ, pak pohyb aparátu nehrozí a můžeš i v noci fotografovat na ISO 100 a exponovat třeba 60 sekund.

Čas závěrky, ale nesouvisí jen s isem, souvisí také s tím, co fotíš a jak má fotka vypadat.
To, co jsem psala výše o pohybu aparátu, platí stejně také o pohybu fotografovaného objektu. Má-li ten být rozmazán, aby se zdůraznil pohyb, pak se nastavuje delší čas. Pokus naopak chceš chytit člověka v běhu nebo jízdě na kole, či něčem podobném, a chceš, aby byl člověk pokud možno ostrý a rozeznatelný, pak to chce co nejkratší čas. U sportu speciálně oceníš schopnost závěrky exponovat jen řádově v tisícinách sekundy.

Nakonec ona clona. Z toho, co jsem psala, tak nějak asi vyplývá, že clona se nastaví podle času závěrky, aby na čip dopadlo přesně chtěné množství světla. Je to ale jen půlka pravdy. Clona totiž taky ovlivňuje podobu fotografie, takže v praxi se musíš rozhodnout, jestli je v daný okamžik pro tebe důležitá clona nebo čas závěrky.
Co tedy dělá clona? Nejdříve trocha terminologie (tohle se plete): otevřená clona (lamely roztažené k obvodu objektivu, největší díra směrem dovnitř k čipu) má nejnižší čísla (typicky začíná na f2, f2.8, f3.5, nebo f4); zavřená clona má analogicky čísla nejvyšší (objektivy často končí u f22 nebo tak nějak podobně). Tohle značení vychází z toho, že clonové číslo jakoby označuje plochu zakrytou clonovými lamelami.
Tak a co tedy clona dělá: hloubku ostrosti. Hloubka ostrosti je vzdálenost, ve které jsou objekty před nebo za klíčovým objektem (na který se ostří) ještě ostré. Tu ale nijak neměříme a ani se to nikde neudává, vtip je tento: vysoká clona (malá díra, zavřená clona, vysoké číslo f) způsobí, že co největší možné rozpětí vzdáleností od aparátu bude na fotografii ostré. Nízká clona naopak vyčlení fotografovaný objekt z pozadí (které je rozostřené) a oddělí ho i od případného popředí. Není tedy divu, že na portréty se používají objektivy s vysokou světelností (světelnost je prostě nejnižší, nejotevřenější možná clona daného objektivu), aby fotografovanou tvář nerušilo pozadí.
K čemu je ještě dobrý objektiv s vysokou světelností (možností použít nízká clonová čísla, f2.8, f2, atd.)? K fotografování ve tmavých místnostech – tady se vracíme k času, s hodně odcloněným objektivem stačí kratší doba závěrky (pokud ale fotíš třeba v kostele, pak se taky musíš rozloučit s proostřeností celého prostoru).
Je dobré ovšem vědět, že zaostřovaná vzdálenost se udává v rozmezí několika desítek centimetrů až několika metrů a všechno, co je dál, je už nekonečno, takže třeba u fotografování krajiny si clonu můžeš otvírat jak chceš, ale ostré bude vše.

Na co si dát při práci se clonou pozor? Na vysokou clonu – ta může zradit. Říkáš si, že chceš mít všechno na fotce ostré, navíc je den, světla habakuk, tak si zacloníš na f22. A může se stát, že pak máš fotografii komplet rozostřenou. To je díky fyzikálnímu jevu známému jako ohyb světla. Děje se to u všech objektivů (i těch nejdražších).
Z toho vyplývá, že je potřeba si vyzkoušet, jak vypadají fotografie při plném zaclonění a případně se toho zcela vyvarovat. Dala jsem sice příklad f22, ale clonové číslo ve skutečnosti nepopisuje absolutní hodnotu velikosti zakryté plochy – je počítáno poměrově, takže jev ohybu světla (přes ostrou hranu clonové lamely, jen tak naokraj) nenastává ani tak podle konkrétního clonového čísla, ale spíš prostě podle toho, jestli je dané číslo to nejvyšší pro daný objektiv.

A teď ovládání: Zaměř se na A a S.
A = aperture, česky clona. S = shutter, česky závěrka. Jsou to takzvané poloautomatické prioritní režimy. Je to tedy tak: nastavíš si clonu (v režimu priorit clony, tedy A) nebo čas závěrky (režim priority času, tedy S) a fotoaparát změří osvětlení scény vestavěným expozimetrem a určí tu druhou hodnotu. Proto nemůže v těchto režimech nastavovat oboje.
Oboje můžeš nastavovat jen v režimu M, tedy manuál, kdy nastavuješ celou expozici podle sebe a vestavěný expozimetr se ti do toho nevměšuje.
Jak v režimu M poznáš, aspoň orientačně, kolik dát ke cloně času, anebo obráceně? Buď externím expozimetrem, což je dost nadbytečná věc, když má fotoaparát svůj vlastní, anebo experimentálně: prostě vyfotíš a koukneš na displej. Každopádně smysl má asi využít vestavěného expozimetru a fotit v režimu A nebo S.
Co je režim P? Je to automatika (foťák si změří scénu a nastaví podle sebe čas i clonu) s možností tvého zásahu. Jaký to je? Takzvaná kompenzace – udává se jako zlomek EV (expoziční hodnoty). Expoziční hodnota je hodnota času, clony, nebo kombinace obojího, při jejímž ubrání/přidání dopadá na čip polovina/dvojnásobek světla než bez ubrání/přidání. Tuto kompenzaci můžeš ale užít i v režimech A a S a slouží pro případ, že chceš fotku tmavší, anebo světlejší, než ti foťák spočítá.



Tak, teď to bude chtít konzultaci s návodem
Doufám, že je to srozumitelné, kdyžtak piš.