problém vidím v tom, že psychiatrie je chápaná jako blázinec a kdo tam jednou je, nebo byl, má stigma a rodina taky.
kdyby byl kluk v normální nemocnici, brali by to všichni tak, že je nemocný a potřebuje vyšetření a léčbu, ale takto je to jinak řečeno "je to cvok", a to se těžko rozdýchává.
Přitom duše může být nemocná, postižená, nebo nějak zanedbaná stejně jako jiná část těla, jenže u těch hmatatelných částí těla se to bere jako "normální"